Zadar (17km)

Zadar je starobylé město, postavené uprostřed chorvatského Jadranu, přeplný historických a kulturních památek. Je starý tři tisíce roků , město dlouhých, bouřlivých a dinamických dějin, často zbouráné, oloupené, ničené, pokaždé ze zřícenin vznikalo silnější, hezčí a bohatší. V dějinách se Zadar poprve připomíná ve 4. st. př. n.l. jako obydlí ilirského kmene Liburna – připomíná se tvar jména Jader, s historickým vývojem jméno se mění v Idassa (řecky pramen), Jadera (římsky pramen) , Diadora, Zara (za vlády Benátek a později Itáĺie) ve dnešní jméno Zadar.

Po 59. r. př.n.l. Zadar se stává Římským municipiem, a 48. r. př.n.l. kolonií římských obyvatel. Pod vládou Římanů Zadar dostává charakter města s pravidelnou sítí ulic, s vybudovaným hlavním náměstím – fórumem a vedle něho pozvednutý kapitolij se chrámem. V 7. století se Zadar stává střediskem (hlavní město) bizantského tématu (provincie) Dalmácie.

Začátkem 9. století Zadar se připomíná jako sídlo Donata a bizantského vůdce Paulusa. V této době se na římském fórumu staví kostel Svaté Trojice (crkva Svetog Trojstva ), dnes Svatého Donata, o kterém se může říci, že je symbolem města Zadru. Větší přistěhovávání Chorvatů je zaznamenáno v 10. století. Z této doby jsou uhlídany základy romanického kostela Sv. Marie ( crkve Sv. Marije ), kostela Sv. Krševana a katedrály Sv. Stošije. V roce 1202 město bylo zapálené a dobývají ho Křižáci a Benátčané. Potom se staví první gotické církve v Dalmácii Sv. Frane a Sv. Dominik, a od uměleckého bohatství z této doby je třeba připomenout pozlacenou stříbrnou skříň – truhlu Sv. Šimona. 15. a 16. st. jsou poznamenány významnými aktivitami chorvatských spisovatelů, kteří píšou na národním chrvatském jazyce (Petar Zoranić, Brne Karnarutić, Šime Budinić, Jerolim Vidulić …).

Po Benátkách poprve vládu nad Zadrem přebírají Rakušané ( r. 1797 ) a potom Francouzi od r. 1806 až do r. 1813. Druhá rakouská vláda potrvala až do roku 1918 a Zadar si i nadále zachovává postavení hlavního města Království Dalmácie a je sídlem Dalmatinského sněmu ( Dalmatinskog sabora), založeného v r. 1861 a církevní metropolie pro celou Dalmácii. Rapallskou smlouvou byl Zadar v r. 1920 připojen Itálii jako enkláva na východním pobřeží Jadranu. Jako její část zůstává až do konce Druhé světové války , ve které bylo během těžkých spojeneckých bombardování zničeno 80% historického jádra města. Málem úplně zbourán a opuštěn konečně byl připojen Chorvatsku (v rámci Federativní Jugoslávie). V říjnu 1991byl napadem ohromnou sílou s cílem, aby byl zabrán a a zničen. Samé město bylo v úplném obklíčení vícekrát granatované a nejbrutálněji zničené a výrazně bylo poškozené i zadarské historické dědictví.

Dnes je město Zadar uhlídaný pomník různých historických období a kultur, které poznamenali hranice a viditelné kontury jeho urbaného vzhledu a jako i během minulých století bouřlivých dějin, hlídají ho i nadále jeho čtyři svatí, jeho ochránci – Sv. Krševan, Sv. Šime, Sv. Stošija a Sv. Zoilo.